Soutěž o nejlepší povídku

Něco o porotcích-->ZDE

Soutěžní povídky--> ZDE

Povídky porotců--> ZDE

Hodnocení povídek--> ZDE

Postupující do 2.kola--> ZDE

Boj o přežití

5. listopadu 2010 v 9:40 | Verisssek |  Boj o přežití

Tak a je tu další povídka :D a další dost smutná povídka :( Psala jsem jí do soutěže na stmivani.eu sice jsem byla si nekde 5 od konce ae tk aspon ne poslední  :D  je to na tema smrt belly nebo edwarda :) tk přijemné čtení :) a pls komenty..!! :) pls pls

Boj o přežití
    "Tohle je moje srnka zlatíčko." uchichtl se Jasper.
"To si jen myslíš." vyplázla na něj Alice jazyk, rozeběhla se, skolila srnku před sebou a s chutí se do ní zakousla.
    Najednou ale…. Na louce stáli dva neznámí upíři a naproti Cullenovi. Ti upíři nevypadali zrovna přátelsky a jejich červené oči silně zářili.
    "Co si viděla?"ptal se Jasper.
"Musíme okamžitě najít ostatní. Pojd!" chytla ho za ruku a společně se rozeběhli na tu louku z vidění. Všichni Cullenovi už tam stáli a pozorovali, jak se k nim blíží ti dva upíři.
    "Dobrý den." pozdravil jeden z nich hlubokým hlasem. "Já se jmenuji Theodor a tohle je George." ukázal na toho druhého upíra. Ten se pouze ušklíbl. Nevypadal, že by ho tento rozhovor nějak vzrušoval, ba ani zajímal.
"Já jsem Carlisle a toto je má rodina. Co pro vás můžeme udělat?" odpověděl zdvořile Carlisle.
"Theodore, jejich oči." podíval se na nás znechuceně George.
"Já vím." Napomenul ho ten upír a podíval se zpět na Carlisla. "Mám pro vás nabídku."
"Poslouchám."
"No….nebudeme chodit kolem horké kaše. Toto území se nám zalíbilo a chceme, aby jste ho opustili." řekl jakoby nic, zkřížil paže a usmíval se. Emment v tu ránu začal slabě vrčet.
"Cože?" zeptal se Carlisle, jakoby nevěřil svým uším. "A když odmítneme?"
"Měli by jste si zapamatovat, že Theodor nemá rád odmítnutí."
"No tak to se ho asi bude muset naučit mít rád, protože my neodejdeme. Prominte, ale toto místo jsme si celkem oblíbili."
"No tak to se nedá nic dělat, ale pamatujte, že já se nikdy nenaučím mít odmítnutí rád." řekl a oba se otočili a zmizeli.
    Carlisle se hned otočil na Edwarda. "Na co myslel?"
"Je to zvláštní, ale na nic. Jakoby jeho mysl byla plná mlhy. A u toho druhého totéž."
To je opravdu zvláštní." zamyslel se Carlisle. "Raději pojdme domů."

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

O týden později


Celá rodina Cullenů a Bella seděli ve školní jídelně a vesele se bavila. Bella a Edward seděli v těsném objetí. Rosali nepřítomně drobila jídlo na malé kousky. A Alice sledovala Jasperuv a Emmentuv rozhovor.
"Co takhle sázka?" začal pomalu Emment.
"Prosimtě jaká zas?" podíval se na něj Jasper a obejmul Alici kolem ramen.
"Hm….přemýšlím. Ale pokud něco nevymyslím, tak tu umřu nudou."
"Jaspere varuji tě." ozval se Edward. "Ty sázky co ho napadají v mysli jsou dost ulítlé."
"To je zatím jen nezpracovaný nápad." ohradil se Emment.
"A až ji zpracuješ bude stokrát horší." ozvala se Rosali a vzala ho za ruku.
"Koukám, že už si zapomněl, jak si prohrál tu předešlou." uchichtla se škodolibě Alice a všichni Cullenovi se začali smát. "Nechceš snad dopadnout ještě…." pokračovala Alice, ale nedořekla to. Strnula a zadívala se před sebe. Právě měla vizi. Všichni Cullenovi zmlkli a pozorovali ji.
    Alice se pomalu probrala z vize a okamžitě s hrůzou v očích položila Jasperovi hlavu na prsa. "Alice co se děje?" objal ji Jasper. Odtáhla se, ale jen dále strnule koukala. Jasper se obrátil s otázkou na Edwarda: "Co viděla? Cítím z vás obou obrovský strach."
"Pojdte. Musíme okamžitě najít Esme a Carlisla." neodpověděl Edward na otázku a s podobnou hrůzou v očích, jako měla Alice, stával od stolu.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


    "Co se děje?" ptal se Carlisle, když se celá rodina Culenu i s Bellou, která odmítla Edwardovu prosbu jít domů, seděla v jejich obývacím pokoji.

"Já….měla jsem vizi…A v ní…v ní…" snažila se ze sebe dostat něco Alice.
"Pamatujete, jak jsme se asi před týdnem setkali s těmi dvoumi neznámými upíry?" začal místo ní Edward, když viděl, v jakém je Alice stavu.
"Ano." odkýval mu to Carlisle. "Co s nimi?"¨
"Boje o území." povzdychl si Edward. "Podobné co zažíval Jasper na jihu, se
začínají vracet. A to díky nim. Vzali si do hlavy, že chtějí všechno území a všechnu potravu. Proto se postupně snaží vyvraždit všechny upíry a nabírají síly. A další se k nim ochotně přidávají. Jeden rod na Aljašce to už odnesl…..A my jsme nejspíš další na řadě…."
"No skvělý, bude bitka a my těm zatraceným upírům ukážeme jednou provždy." Vyskočil zvesela Emment.
"Emmente to není k smíchu." okřikla ho neočekávaně Alice. "Ty v tom boji přijdeš o život. A ostatní také." řekla zhrouceně. "Nezabijí jenom mě, Jaspera a Edwarda a to jenom kvůli našem schopnostem." potom položila hlavu Jasperovi na hrud. "A tebe Jazzi zabijí nakonec také." všichni na ní začnou koukat a z očí jim čiší strach.
"Nechávají si pouze ty se zvláštními schopnostmi a ty se potom snaží přesvědčit, aby se k nim přidali." řekne Edward na vysvětlenou.
    "Myslíte, že by nám zase vlci nepomohli?"ozval se Jasper, který hned začal promýšlet bojový plán.
"Tak by přišli o život i oni." řekla Alice. "Je jich deset zkušených upírů s velmi dobrými schopnostmi a novorození. Nemáme šanci."
"A co klan z Denali." napadlo Carlisla.
"To by nestihli. Napadnou nás zítra večer. Jediná možnost je utéct."
"Pokud je to jediná možnost na záchranu naší rodiny tak ano."
     "Jdu s vámi!" ozvala se najednou Bella.
"Ani náhodou." podíval se na ní rázně Edward a začal ze sebe chrlit všechny důvody proč ne. "V tom vidění si vůbec nebyla. Oni o tobě ještě nevědí. Ta cesta bude nebezpečná. Neohrozím tvůj život."
"Edwarde…Edwarde." snažila se mu Bella skočit do řeči. "V nebezpečí budu tady bez tebe!"
"Ona má pravdu." ozval se Jasper opatrně. "Sice o ní ted neví, ale je to jen otázka času. Zajmuli by ji. Nalákali by tě sem a nakonec by jste zemřeli oba…..Nebo by si byl donucen přidat se k nim. Tak jako tak, Bella by to nepřežila."
Edward začal tiše zlostně vrčet, ale musel uznat, že má pravdu. "Dobře, zítra se pro tebe v osm s Carlislem. Řekneme Charliemu, že jedeme na týden kempovat." Bella spokojeně přikývla a Edward ji odvezl domů.
     Carlisle s Jasperem začali plánovat kam půjdou a jak časem tuhle nezvanou smečku zastavit. Edward se k nim po hodině přidal. Celá rodina trnula hrůzou. Jasper se jim sice snažil svým darem pomoc, ale nebyl moc úspěšný.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


"Carlisle." přišla Alice asi v jednu hodinu v noci do obývacího pokoje. "Já….snažím se celou dobu spatřit nějakou naši budoucnost, ale vidím jen…..mlhu. Zdá se mi, že tu něco nesedí."
"Edwarde." otočil se Carlisle nervozně na Edwarda. "Dokážeš přečíst moje myšlenky?"
"Ne. Je to přesně jako minule na té louce. Zase mám jen mlhu."
"Carlisle mám problém." přišel do místnosti Jasper.
"Nefunguje tvá schopnost?"
"Ano."
    V tu ránu byli všichni Cullenovi v obývacím pokoji a připraveni k boji.
"Dobrý den." ozvalo se z venku. "Nějací překvapení ne? Říkal jsem, že Theodor nemá rád odmítnutí." řekl svým hlubokým hlasem. Nejednou ten druhý upír, George, položil ruku na zem a domem se začali provrtávat kořeny stromu. Pomalu se začala hroutit podlaha. Boj o život právě začal.
    S Emmentem se najednou probořila podlaha.
"Ne Rose." křikl Carlisle, když se chystala skočit za ním. Ale nestačil tomu zabránit. Nepadl ho novorozený.
    "Emmente….Emmente…"volala Rosali a snažila se ho najít v troskách. On se však vyhrabal sám a hned skočil po upírovi, kterého měla Rose za zády.
"Děkuji." šeptla mu do ucha. "Jen ti chci říct, že tě miluji. Možná…možná je to naše poslední společná noc." řekla a dlouze a vašnivě ho políbila.
"Rose. Lásko. Tohle přežijeme."
"Snad." usmála se chabě a začali trhat upíry, co měli kolem sebe na kousky. Přesila však byla moc velká.
    "Rosali, Rose, Rosali." začal jí šeptat nějaký hlas v hlavě. "Zabij ho. Zabij Emmenta. Zabij ho. Vždyt ho přece nenávidíš."
"Ne já ho miluji." snažila tomu vzdorovat.
"Ne. Nenávidíš ho. Celý život ho nenávidíš. Zabij ho!"
"Ano, nenávidím ho. Nenávidím." propadla Rose tomu hlasu a pomalu se přiblížila k Emmentovi a odhodila ho na druhý konec pokoje, kde zrovna padal další kus podlahy.
"Rosali co to sakra děláš." vyhrabal se z trosek.
"Nenávidím tě!" křikla na něj a obrovskou rychlostí po něm skočila a utrhla mu ruku.
"Rose! Sakra Rose. To jsem já Emment. Prober se. Rose. Miluji tě! Rose." snažil se ji Emment probrat z toho tranzu. Bylo však už moc pozdě. Rosali po něm skočila a roztrhala ho na kusy. Poté zapálila oheň a kusy jeho těla tam hodila.
    "Správně Rosali." objevil se přední nějaký upír.
"Sakra. Co jsem to uděla?!" probrala se z tranzu a bolestí z toho, že zabila svého milovaného Emmenta se jí podlomili kolena.
"Já..Já…." nemohla snést tu bolest. "To ty!" zvedla hlavu a plná nenávisti skočila po tom upírovi před sebou. Ten ji však lehce roztrhal na kusy a hodil do ohně za Emmentem.
"Láska je na nic! To by sis měla pamatovat." pronesl a začal se hrozivě smát.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

    "Esme." křikl Carlisle a Esme tomu novorozenému, kterého Carlisle držel, urazila hlavu. I když ani jeden z nich nebyl nijak extra silný, byli dokonale sehraní a lstiví. Oba zautočili vždy tak, jak by to žádný útočník neočekával. Tento boj však nemohli přežít ve zdraví. Přesila byla moc velká. Proto oba asi po hodině boje, ve které zabili spoustu nepřátel. zemřeli.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

    "Tak co, jak se ti to líbí ty malá upírko." mučil Alici pohledem nějaký upír a hrozivě se přitom smál. Alice se mu svíjela pod nohama a snažila se tu bolest snést. V tu ránu však skočil tomu upírovi po zádech Jasper. On však v čas uhnul. Popadl Alici a chytil ji pod krkem a začal se Jasperovi smát.
"O copak se to tu pokoušíš." říkal se smíchem.
"Pust ji!" vrčel Jasper vzteky.
"A proč bych to dělal?"
"Udělám cokoliv."
"Tak to se možná dohodneme."
"Opravdu?"
"Ne!" řekl se smíchem, utrhl Alici hlavu a hodil její tělo do hořícího domu. V tu ránu Jasper po tom upírovi skočil a udělal mu přesně to, co on předtím Alici. Plný vzteku, ze ztráty milované osoby, zabil ještě dalších pár nepřátel. Ale ani on nepřežil. Stejně by bez Alice jeho život neměl cenu.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


   "Ach bože, jak já sem rád, že tu Bella není." říkal si tiše Edward. "Přežije a bude moc žít zcela bezpečný život bez mne. Jacob se mi o ní určitě postará." řekl a poprvé byl rád, že Jacob existuje. Potom ho zabil nějaký upír. "Miluji tě Bello." byli jeho poslední slova.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

    "Sakra kde jsou." seděla Bella nervózně
u okna a koukala na hodinky. "Už je deset. Hodina zpoždění. To není jejich styl." pomalu se začala oblékat. "Tati, zajedu se podívat za Cullenovýma. Muselo se jim něco stát, když tak dlouho nejedou."
"Dobře." křikl Charlie ze zdola. Zrovna sledoval nějaký zápas, takže ani Bellu moc nevnímal.
    Rychle jsem nasedla do svého nákledáčku a rozjela se za nimi. Určitě se jim muselo něco stát. Tohle jinak není možné. Když jsem tam dojela dostavila se mi strašná podívaná. Jejich dům byl naprosto zničený. Všechna okna rozbitá. Propadlá střecha a podlaha. Stěnami prorůstaly kořeny stromu. Spousta stěn bylo ohořelých a oheň v domě ještě slabě plápolal.
    "Ne! Ne!" rozeběhla jsem se k domu se slzami v očích. "Tohle nemůže být pravda! Edwarde. Edwarde." snažila jsem se ho dovolat, ale marně. "Tohle nemůže být pravda." zhroutila jsem se uprostřed domu v slzách. "Tohle nemůže být pravda." volala jsem stále. "To je jen sen. Ano, jen sen. Všechno se mi to zdá. Jen to jen sen. Sen. Sen." snažila jsem se to namluvit sama sobě. "Edwarde já tě miluji. Edwarde, tohle mi nemůžeš udělat. Edwarde." brečela jsem a byla stále zoufalejší. Tohle není fér! Edwarde, já tě miluji." řvala jsem a strašně brečela. "Takhle to dopadnout nemělo! Edwarde já tě miluji!"





 

O kuřatech, číňanech a kouzelné babičce

31. října 2010 v 20:12 | Verisssek |  O kuřatech, čínanech a kouzelné babičce
Tak vám sem přidám nějakou povídku. Ale pozor je to pěkná blbost..!! Vlastně moje první parodie. Tak snad se povedla. A pls pls komenty..!!

Ministerstvo zdravotnictví varuje: Přečtením této povídky dosáhnete hrůzostrašných snů.

    Tahle povídka se zdála mé sestře, tak jsme dali hlavy do hromady, trochu si sen přikrášlili a předělali, a tahle kravina z toho vzešla. Poněvadž nám se normální sny nezdají, tak určitě tušíte, že to bude pěkná kravina. Nejspíše tenhle sen je závislý na koukání čínských filmů a twilight před spaním a taky na kuřatech z Kauflandu k obědu.


Embry: Řekni tomu svému Jacobovi, že už tě víckrát nikam nepovezu.
Bella: Ale no tááák. *dělá psí oči.* S tebou je ta cesta vždycky mnohem lepší.
Embry: *kouká na Belly psí oči a přitom zapomene řídit.* Tak joooo *povídá zasněně*
Bella: Sice jsem ráda, že jsi změnil názor. *Povídá zcela klidně* Ale měl by ses koukat na silnici, protože si před chvílí přejel kočku a málem srazil jednu babču, která zrovna spěchala na akce do Kauflandu. Ted jí to ostatní vykoupí.
Embry: S tou babičkou soucítím. Dnes mají v akci kuře. Mňam. *olizuje se a pořád se nevěnuje silnici.*
Rozbitá láhev na silnici: *propíchne pneumatiky aut.*
Po chvíli
Embry: *zjistí, že píchli.*
Bella: Nééé, že ty mě nikam nepovezeš, ale já už s tebou nikdy nikam nepojedu. Tak neschopného řidiče jsem nikdy neviděla. *histerčí Bella.*
Embry: *snaží se vyměnit pneumatiku a přitom zacpat uši. Po chvíli si do uší raději strčí nějaký neznámý kousek motoru z auta, aby umlčil Belly ječák.*
Po chvíli:
Embry: *Nejdu mu vyměnit kolo naštěstí se objeví Jasper a Emment a rozhodnou se jim pomoct.*
Emment a Jasper: *smějí se Embrymu, jak bojuje s píchlým kolem.*
Emment: Proč to kolo vůbec opravuješ, vždyť to té tvé rozpadlé škodovce vůbec nepomůže.
Jasper: *souhlasně přikyvuje.*
Emment: *Nad hlavou se mu objeví svítící žárovička. Má nápad a tiše ho pošeptá Jasperovi.*
Jasper: *Souhlasně s úšklebkem přikývne.*
Emment: Hej Embry, rozhodli jsme se, že ti teda pomůžeme.
Bella: No konečně, bez mého Edíka to už dlouho nevydržím.
Embry: No hurá *odstoupí od auta a čeká jak mu pomohou.*
Emment: Pomůžeme tomu tvému autu do šrotu….*převrhne s Jasperem auto*
Auto: *kutálí se ze srázu až dopadne do řeky.* Au au…..
Embry: *Kouká na to s otevřenou pusou a chystá se Jaspera a Emmenta vlastnoručně uškrtit.*
Bella: *Bella ho však předběhne. Jednou rukou už škrtí Jaspera a druhou Emmenta.* Já vás snad zabiju, jak se ted dostanu za Edíkem. Je to děsná dálka, boleli by mě nožičky. Alice mi zrovna koupila nové botky na 10cm podpatku. *histerčí a oba škrtí.*
Embry: *se spokojeným výrazem to pozoruje.*
Čínani: *Přijedou malým autem a vyskáče jich z něj asi deset.*
Bella: *Pustí Jaspera a Emmenta a s otevřenou pusou kouká na Čínany.* Jak jste se tam vešli?
Čínan 1.: *koukne na ní a spustí svoji hadmatilku.* Nǐ zài zhèlǐ zuò shénme?
Čínan 2.: Hépíng zhǔrèn. Nǐ bùxiǎng nǐ di yào? *podává mu prášky*
Bella: *nechápavě na to kouká a pak se naštve.* Víte co, já si za Edíkem dojdu pěšky. Naši lásku ani vzdálenost nepřekoná. I když je na 10 cm podpatcích.
Čínan 3.: *Vyleze z auta a zaváže si kolem hlavy černý šátek.*
Tāmen! Tāmen xīwàng wǒmen bǎ nǐ de qián.
Čínan 1,2,3: *Vrhnou se na Jaspera, Emmenta a Embryho a snaží se je zlikvidovat.
Zvrhne se boj. Přeskakují baráky, auta a bourají vše co jim přijde do cesty.
Babička: *Beží s nakupníma taškama za nima.* Honeeeem honeeeem, rychle do kauflandu, než vám všechny kuřata vyberou. Už jich mají málo.
Čínani: *Nechápavě na ní koukají, opět s otevřenou pusou.*
Činan 4.: *vyskočí s auta a řekne babičce.* My máme radši psi.
Embry: Ale já mám rád kuřata, tak uhněte. *všechny zchodí na zem a běží do kauflandu pro poslední kuřata.*
Babička: *Snaží se ho dohonit.* Počkej, já chci ještě nějaký do mrazáku.
Čínani: Panííí, paní, počkat, my chtít psi. Máte nějaké? *snaží se jí dohnat.*
Emment a Jasper: *Div se smíchy nevalí po zemi.*
Jasper: Myslím, že by jsme se měli poohlédnout po Belle.
Emment: Taky si myslím, Edík by nám to neodpustil.
Jasper: *přikyvuje s úsměvem.*
Emment: Ale, když tu tak mluví o těch psech a kuřatech docela mi vyhládlo. Měli by jsme si jít chytit nějakého medvěda.
Jasper: A co Bella? *říká s úsměvem, ale je na něm vidět, že se mu vůbec nechce zachraňovat a raději by na nějakého grizliho.*
Emment: Když se nevrátí, tak Edwardovi nakecáme, že šla do Kauflandu pro kuřata.
Jasper: A tam zemřela na strašlivou nemoc.
Emment: *přikyvuje a usmívá se* Ale na jakou?
Jasper: Strašlivou kuřecí!
Emment a Jasper: *smějou se a utíkají na lov.*

Bella: *Je neznámo kde v nějaké poušti.* Sakra jak jsem se sem dostala? *zamyšleně se drbe na hlavě svým 10cm podpatkem*
Vždyť ve Forks žádná poušť není?! *vdáli si všimne Kauflandu* Hurááá kaufland moje záchrana. Dnes mají v akci přece kuřata!!!! *rozeběhne se a doufá, že na ní ještě nějaká zbyli.*   

Že už bych tu zase byla?

31. října 2010 v 20:07 | Verisssek |  Moje kecy
No jo je to pravda, už vám tu zase budu zaclánět. Prominte, že jsem vůbec nepsala, ale musela jsem se dost učit, ještě k tomu jsem přes týden na intru a nemám tam moc přístup k internetu. Ale blog mi chybí a proto sem musim občas nějaké články přidat. Ale asi to moc stíhat nebudu, ale určitě se vám sem vždy přes víkend pokusím pár povídek dát a hlavně dopsat povídku Proč zrovna my? A protože sem toho budu dávat méně než jsem dávala, tak budu mco ráda, když mi něco pošlete. Třeba nějakou svoji tvorbu, kterou nemáte kde zveřejnit. Jo a taky musím dodělat tu povídkovou soutěž!!!!....takže se snad už dočkáte výsledku :D :D No nic...du přidat nějakou povídku :P :D
 


9.kapitola- Váš první úkol

21. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  9.kapitola- Váš první úkol
Tak jsem vám tu přednastvaila jednu kapitolku ať nemusíte čekat než přijedu, tak doufám, že se bude líbit. Přeju příjemné počteníčko a prosím zase nějaké ty komenty :) ať vím jak by jste chtěli aby příběh pokračoval. :)

9.kapitola
Váš první úkol

    Celý příští týden jsem strávila dole v podzemí v našem úkrytu a trénovala společně s ostatními upíry a novorozenými. Naši skupinu dostala na starost dva sourozenci Alec a Jane. Nevím, co jsem té dívce udělala, ale bylo na ni dost vidět, jak mě nenávidí. Snažila se využít každičkou mou malou chybu k tomu, aby mě probodla svým pohledem a já se skácela v bolestech k zemi. Podařilo se jí to jen jednou a při té vzpomínce mi pokaždé přejede mráz po zádech. Od té doby se však velmi snažím a nenechám ji ani jedinou záminku k tomu, aby to mohla udělat znovu. Je na ni vidět, že ji to dost rozčiluje a mě při pohledu na její rozhořčenou tvář vždy zahltí vlna radosti.
    "Dnes je náš velký den," oznamoval Aro všem. "Mám pro vás váš první úkol, za který si když uspějete zasloužíte velkou odměnu. Na severu U.S.A žije klan, který už nějaký ten čas kazí naši reputaci a podkopává naši autoritu. Je velmi mocný a v jejich rodě se nachází velmi silné dary, i když ten jejich nejsilnější máme na naši straně," řekl a při těch slovech se na mě krátce usmál. Nechápala jsem co tím myslel, ale nechala jsem to plavat. "Jeden z nich, vysoký rusovlasý, asi sedmnáctiletý upír umí číst myšlenky a druhý, vysoký blonďák umí zase ovládat pocity. Také tam nalezneme jednoho velmi silného. Dokonce jejich rod často uzavírá dohody s vlkodlaky," při těchto jeho slovech se ozvala síní velká vlna odporu. "Já vím, já vím" snažil se Aro všechny uklidnit. "Je to velmi neobvyklé, by dokonce odstrašující a odpudivé a právě proto tento rod i s těmi vlkodlaky musíme co nejdříve zničit. Ale nebudete bohužel moci jiti všichni. Nějaké z vás si tu budeme muset nechat pro krizové případy, proto toho koho teď přečtu se začne připravovat na zítřejší cestu," vytáhl z kapsy velký pergamen a začal z něj číst. "Nejdříve naše zkušenější upíři. Alice s jejím darem vidění do budoucnosti. Porto a jeho schopnost ovládat živly. Melissa a její schopnost stopování. Jeremy a jeho schopnost donutit člověka dělat to co chce. A nakonec Elzar a jeho schopnost." Na chvilku se zarazil. "Prostě Elzar a jeho velmi dobrá schopnost. Dále novorození," začal vyjmenovávat jména asi osmnácti novorozených, ale to já už jsem nevnímala.

   Takže moje první velká bitva, usmívala jsem se a musela si přiznat, že se na ni i docela těším. Ale nechápala jsem to Arovo chování. Nejdříve se na mě usmívá při slovech, že jejich největší zbraň máme teď my, že bych s nimi měla něco společného? A potom ještě neřekne Elzarovu vlastnost?
Já osobně vlastně ani nevěděla, že nějakou má. Tady opravdu něco nehrálo.
    "Hlavně nezapomeňte na nejdůležitější pravidlo," pokračoval Aro, " Nesmíte za žádnou cenu vyzradit, že s námi máte něco společného. Pochopte, jde tu o utajení a neříkáte si tajná armáda pro nic za nic. Toho kdo by tuto zásadu porušil by čekal krutý trest a následovná smrt." Nemohla jsem si nevšimnout, že při slovech trest se Jane samolibě usmívala. Myslím, že se nedá pochybovat o tom, kdo by ho vykovával.
    Po Arově ukončení projevu jsem chtěla zamířit do svého pokoje, ale ještě mě stihl chytit Elzar. "Počkej na mě zlato, půjdu s tebou," dostihl mě a chytil kolem pasu. Měl nějak veselou náladu. "Ale copak tak veselá nálada?" otázala jsem se ho. Chvilku se zamyslel, ale pak mi odpověděl:"Naše první bitva a ještě k tomu proti tomuhle klanu? To je jak výhra v loterii….Pár mi jich totiž už nějakou tu dobu leží v žaludku.

8.kapitola- Tajná armáda

19. září 2010 v 14:26 | Verisssek |  8.kapitola- Tajná armáda
Tak původně jsem měla naplánu pokračovat trochu jinak, ale takhle se mi to zdá vhodnější. Tak snad se vám to bude líbit a prosím nějaké ty komentáře a i kritiku....!! :D

8.kapitola
Tajná armáda

    Už je to skoro rok co žiji s Elzarem zde v horách. Přijde mi to jako bych tu byla odjakživa, ale není tomu tak. Hluboko v mé paměti vím, že jsem dříve žila jinak, možná i lépe, ale já si na to prostě nemohu vzpomenout. Snažím se, strašně se snažím, ale prostě to nejde. Elzar říká, že je dobře, že si nemohu vzpomenout, že dříve jsem měla strašný život a mohla bych z těch vzpomínek přijít o rozum. Ale já mu nevěřím! Je na mě sice moc laskavý a moc mě miluje, ale zdá se mi, že něco skrývá. Snažím se na to přijít, ale Elzar je strašně ostražitý a já ho nechci zklamat, na to je ke mně moc laskavý.
    Včera mi oznámil, že jdeme do Itálie. Prý naši vládci Volturiovi hledají tajnou armádu oddaných upírů a každý kdo se přidá bude bohatě odměněn. Doufám, že dostaneme krev, hodně krve, olízla jsem si ret.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

    "Vítám vás u nás milí přátelé," přivítal nás Aro s otevřenou náručí. Potom se na mě otočil a zářivě se usmál,: "Už jsem snad ani nedoufal, že se tu u nás někdy ukážeš a už vůbec ne v to, zda se k nám vůbec přidáš. Jsem opravdu rád, že si tady Alice."
"Aro můžeme si spolu osamotě promluvit?"skočil mu do řeči Elzar a tázavě na něj pohlédl.
"Ach o všem," přikývl a vyzval ho k odchodu do vedlejšího pokoje. "Zatím nás omluvte madam," usmál se na mě a zavřel za sebou dveře. Odkud mě sakriš zná? Ptala jsem se sama sebe. Že bych se s ním už někdy setkala? Na to si tedy vůbec nepomatuji.
Možná….Možná v tom mém předešlém životě od kterého mě Elzar zachránil. Samolibě jsem se u toho usmála, tady snad zjistím, co jsem opravdu zač.
    Po chvíli se Elzar a Aro vrátili a Aro měl na tváři pořád ten svůj vstřícný úsměv. "Teď mi dovolte, abych vás doprovodil do vašich pokojů a vysvětlil vše o čem bude vaše práce," vyzval nás.  

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

     "Promiňte, ale nebude to žádný luxus, ale určitě chápete, že je to vše hlavně kvůli utajení," Vedl nás Aro kanálem do našich pokojů. Asi po půl hodině cesty jsme prošli nějakými ztrouchnivělými dveřmi a ještě chvilku klesali po točivém schodišti a potom už jsme byli konečně na místě. Nacházeli jsme se v obrovské hale. "Toto bude vaše tréninková hala," provázel nás Aro a vedl do protějších dveřích. Za nimi byla chodba plná dveří. Aro otevřel třetí dveře a všichni jsme vešli dovnitř. "Toto bude prozatím váš pokoj," ukázal nám prostornou místnost a posadil se do křesla. "Teď si prosím udělejte pohodlí a já vám vše vysvětlím." Sedla jsem si do velkého saténového křesla a se zájmem vše pozorovala.
    "Takže," začal Aro vysvětlovat, "aby jste vše pochopili tato tajná skupina upírů vznikla kvůli tomu, abychom si byli schopni udržet pořádek. Existuje totiž už trochu více klanů, kteří jsou celkem početní a zdá se, že by rádi převzali naše vůdčí postavení. A to, jak jistě chápete, my nesmíme dopustit. Jinak by tím vznikli obrovské zmatky a hrozilo by nám i prozrazení lidské společnosti. A však také se nikdo nesmí dozvědět, že existuje nějaká takováto skupina, protože jinak by se proti nám klany spikli
a my bychom už nemohli dále dbát na dodržování našich zákonů," vyprávěl s mírným úsměvem a my oba přikyvovali. "Jsem rád, že se k nám přidali takovéto talenty jako jste vy. Vaše schopnosti jsou pro nás velmi cenné. Budete fungovat asi jako "generálové" pro naše skupinky novorozených. No…." Odmlčel se Aro a postavil se,: " pro dnešek už odpočívejte a hned zítra se můžete vrhnout do tréninků. Nejbližší rozkazy přijdou velmi brzy. Zatím nashledanou," usmál se na nás a zmizel ve dveřích.       

7.kapitola- Můj přítel pavouček a rozbité zrcadlo

17. září 2010 v 21:18 | Verisssek |  7.kapitola- Můj přítel pavouček a rozbité zrcadlo
A je tu další kapitolka. Tentokrát jsem se  ji snažila napsat tak trochu delší, tak doufám, že budete rádi. Hned du psát další kapitolku, tak doufám, že se tu zítra nebo v neděli objeví. A zase prosím komentáře at vím, že to nepíšu zbytečně.

7.kapitola
Můj přítel pavouček a rozbité zrcadlo

     Vysoko v horách jsme našli starou opuštěnou boudu. Elzar rozhodl, že v ní pár dní zůstaneme, dokud se nerozhodne pokračovat v cestě.
    "Kdybych byl člověk," řekl Elzar, a s mírným zhnusením při slově člověk, se roztáhl na pohovku. "Tak bych se tu i zabydlel." Zhnuseně jsem na něj koukla a zamířila po schodech nahoru. Byl tam ještě jeden malý pokojík, a tak jsem se v něm zabydlela. Elzar měl vyjimečně pravdu. Chatka to byla opravdu pěkná. Jenom jsem doufala v to, že se její majitelé dlouhou dobu neukáží. Nejspíš by tu návštěvu nepřežili ve zdraví.
    Přešla jsem pokoj a hodila své malé zavazadlo na postel. Potom jsem zamířila do koupelny. Vlastně ani nevím proč. Možná jenom ze zvyku. Došla jsem až k umyvadlu, opřela se o něj. Zvedla jsem hlavu a koukla do zrcadla. V tu chvíli mi přišlo, jako by se z něj na mě koukal někdo jiný. Krátké rozcuchané tmavé vlasy, umazaný obličej a červené krvavé oči. Tohle jsem snad nemohla být ani já. Chvilku jsem na ten odraz omámeně koukala. Potom jsem však vztekle sundala zrcadlo ze zdi a mrštila s ním o zem. "Sakra, já už se opravdu začínám chovat jako upír," klekla jsem si po chvíli k tomu zrcadlu a začala pomalu sbírat střepy. "Sedm let neštěstí," usmála jsem se sarkasticky při tom. "Já už snad začnu být i pověrčivá." Zvedla jsem jeden větší kousek rozbitého zrcadla a koukal ještě jednou na svůj odraz. "Krvavé upíří oči," šeptla jsem a znovu mrštila tím kouskem skla o zem. Takhle to dál nepůjde, já nechci být monstrum, já nechci zabíjet! A taky že už nebudu! Lidskou krev do mě už nikdo nedostane!

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Pondělí
    Uběhli tři dny. Tři dlouhé dny, které mi připadaly jako roky. Elzar se mě stále snaží dostat na lov, ale já nepovolím. Lidské krve se už nedotknu!
     Můj nový život tady mi přijde jako bych nežila. Ležím na pohovce a koukám na pavouka v rohu pokoje, jak si spřádá své sítě. Nevím, co je na něm tak zajímavého, ale je to můj jediný přítel tady.
Úterý
    Další den a mě zase přišel jako celý rok. Můj přítel pavouček si už upletl síť. Dokonce do ní chytil i svou první mouchu. Zakousl se do ní a pomalu vysál. Při téhle chvíli jsem se raději otočila. Mé oči už začali být totiž dost hladové. Vůle však byla stále silnější. Lidské krve se nedotknu. To raději zešílím.
Středa
    Pavouček má další mouchu a mé oči začínají být už dosti šílené. Elzar se nahoře už pár dní neukázal. Myslím, že
dole spřádá nějaké své lstivé plány. Snažila jsem spatřit nějakou budoucnost, ale nějak mi to nejde. Poslední dobou, jako by má schopnost mizela. Vůbec netuším, co to semnou je.
Čtvrtek
    V noci se zde objevil Elzar a dal mi poslední šanci na to, abych s ním šla na lov. Znovu jsem rázně odmítla a vůbec se na něj nepodívala. Pavouček se mi totiž na pohled zamlouval víc než on. Z něho mi akorát bylo na zvracení.
Pátek
    Jak jsem říkala tak se i stalo. Elzar opravdu spřádal své lstivé plány. "Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi," šeptla jsem si potichu. Tohle rčení totiž Elzara dokonale vystihovalo. Nebo alespoň jeho plány. Nejspíše to
pojal tak, že když já nechci za potravou, musí ona ke mně. V noci totiž přitáhl do chaty nějakou osobu. Její sladká krev mě udeřila do nosu a já se skoro neovládla. Moje vůle tu však stále byla. Já se lidské krve nedotknu. Pavouček taky poslušně čeká na svou mouchu, i když teď žádné nelítají. Zakoukala jsem se na jeho síť.
Sobota
    Snažím se přemáhat svou žízeň, ale teď když je tak sladká krev kousek odemne, je to o mnoho teší. Pomalu mi spaluje hrdlo a prodírá se mi až do morku kostí. Ale já to nevzdám!
Neděle
    Můj kamarád pavouček už pomalu stárne. Přece jenom není nesmrtelný tak jako já a někdy umřít musí. Jeho síť se pomalu rozpadá a on už nemá dost sil na to, aby ji spravil. Proto se mu do ní už ani nechytí žádná moucha. Začíná mít žízeň tak jako já. Jeho trápení bude však kratší. Moje totiž nikdy neskončí.
Pondělí
    Je tu další týden a já už deset dní neměla žádnou krev a přitom je tak kousek odemne. Ta osoba dole tak nádherně voní a mě tak strašně pálí hrdlo.
Úterý
    Krátký pavoučkův život skončil. Už bohužel neměl dost sil na opravu sítě a na chytání potravy. A já už pomalu začínám z té žizně šílet. Můj život, ale neskončí jako pavoučkův. Já se tou žízní budu trápit navždy. Teď bych si to s ním i ráda vyměnila.
Středa
    Pomalu mi dochází vůle. Nejraději bych se teď hned vrhla dolů na tu osobu a vysála z ní každičkou kapičku krve. Ale ještě ne, ještě musím vydržet.
Čtvrtek
    Končím! Rezignuji! Plně přijímám svou podstatu! Bohužel jsem upír a taky se tak musím chovat! Má žízeň už nejde víc krotit. Strašlivě mě pálí hrdlo a ta osoba strašně hezky voní.
    Postavila jsem se a obrovskou rychlostí se dostala do přízemí. Teď ta vůně byla ještě silnější a vábnější. Vysála jsem každičkou kapičku, ale stále jsem neměla dost. Koukla jsem na Elzara, který mě radostně pozoroval.
    "Ale jasně, maličká, že mám ještě. Venku je krve co hrdlo ráčí." Rychle jsem ho oběhla a vyrazila ven na lov. Teď už jsem nebyla civilizovaná upírka Alice. Teď ze mě byla pravá nefalšovaná upírka! Lov na krev právě začal.

6.kapitola- Co jsem to udělala?!?! j

15. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  6.kapitola- Co jsem to udělala?!
A jeu další kapitolka, ale tentokrát opravdu dost krátká. Psala jsem ji na rychlo ještě před odjezdem na inrt a přednastavila ji, takže ani neni nijak moc propracovaná, ale snad se bude líbit. Pokusím se vám to příští víkend vynahradit :) a pls zase nějaké ty komenty :D

6.kapitola
Co jsem to udělala?!

    Byla jasná noc plná hvězd a my byli někde vysoko v horách. Byli jsme už pěknou dálku od
letiště, alespoň takových 200km. Celou dobu jsem šla za Elzarem a snažila se vyhýbat všem jeho pohledům a dotykům. Strašně jsem ho nenáviděla a při pohledu na něj se mi chtělo zvracet. Elzar se najednou zastavil, zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Nejspíše někoho zvětřil. Zastavila jsem se a snažila přijít na to koho. Moje smysly pracovali na plné obrátky.
    "Koukám, že už jsi taky ucítila tu lahodnou čistou krev," podíval se na mě s úsměvem. "Jsou ani ne kilometr od nás," zachechtal se. "Muž a žena…. Sotva dvacet pět let…. S čistou krví…..Neříkej, že tomuhle dokážeš odolat." Zhnuseně jsem se na něj podívala a neodpověděla mu. On se jenom uchichtl a rozeběhl se k těm dvou lidem. Přešla jsem ke stromu a opřela se o něj. Snažila jsem se to všechno ignorovat, ale ta žena měla velmi pronikavý jekot. Naštvaně jsem zarývala nehty do stromu.
     Po chvilce se přede mnou objevil Elzar a držel tu ženu za její dlouhé černé vlasy. Koukla jsem do jejích očí plných strachu. Byla moc krásná, ale kazila jí to řezná rána pod okem, z které se valila krev. Zatnula jsem zuby, nehty zaťala více do stromu a sklonila hlavu. Její krev tak nádherně voněla a mě neuvěřitelně lákala. Stále jsem však v sobě měla nějakou tu vůli.
    "Ale no tak, nemůžeš se tomu bránit věčně," stál najednou Elzar u mě. Přejel mi mu tváři a rtech jeho zakrvácenou rukou. Snažila jsem se tomu bránit, ale ta krev tak voněla. Pomalu jsem si olízla rty a pak už to nešlo vydržet. Vrhla jsem se na tu ženu. Krev byla nádherně sladká. Vysála jsem z ní úplně každou kapičku a pak se konečně odtáhla. Když jsem však viděla to co jsem udělala, dostala jsem na sebe nehoráznou zlost. Otočila jsem se na Elzara a těžce oddechovala. Potom jsem zaťala pěsti, zavrčela a skočila na něj. On byl však rychlejší. Pevně mě chytil a koukl mi do očí. Potom s úsměvem řekl: "Ale no tak, uklidni se přeci. Jinak by to pro Jaspera nebylo dobré." Sakriš, měl mě v hrsti. Bylo by mi jedno, jestli by mě zabil, ale nebylo mi jedno jestli by zabil Jaspera. Pomalu jsem se začala uklidňovat.
"No vidíš, že to jde," usmíval se a koukl mi do očí. Sklonila jsem hlavu a zakoukala se do země. On si mě pevněji přitáhl k tělu a olízl z mé tváře zbytky krve. Zatínala jsem pěsti a snažila se to ignorovat. Tolik jsem ho nesnášela a tolik se mi hnusil, ale musela jsem to vydržet. Mysli na Jaspera, říkal mi rozum.

5.kapitola- Grónsko

12. září 2010 v 15:26 | Verisssek |  5.kapitola- Grónsko
Tak a je tu další kapitolka. Tentokrát mi přijde tak trochu o ničem, tak jsem zvědavá co na ni řeknete. Ale už píšu další, takže doufám, že než odjedu ji stihnu dopsat. Nejspíš vám ji přednastavím, talže by se tu během týdne měla určitě objevit. Buď ve středu nebo v úterý. TO ještě uvidím.TAkže zase prosím pište komenty a tentokrát fakt už nějakou tu kritiku..!! :D :D

5.kapitola
Grónsko

        Přiběhla jsem na tu louku. Elzar tam ještě nebyl. Nebo jsem si to, alespoň myslela. Postavila jsem se pod rozlehlý strom a pozorovala měsíc. Najednou někdo seskočil ze stromu a já se strašně lekla.
"Tak přece si přišla." uchichtl se a olízl si ret.
"Podle toho dopisu jsem neměla na vybranou." odsekla jsem mu.
"Ale no tak, nebuď z toho zklíčená." stál najednou u mě a pevně držel za pas. "Já tě naučím lepšímu životu." šeptal mi do ucha a pohrával si s mými vlasy. Odvrátila jsem od něj pohled, zatla pěsti a snažila se ovládnout svůj vztek. Tohle nedělám bez důvodně. Jasper bude žít. Říkala jsem si v mysli.
    Elzar si mého vzteku nevšímal a dál mě držel kolem pasu a pohrával si s mými vlasy. "Za pár hodin nám letí letadlo." šeptal mi dál. "A potom už začneme náš společný život na novém místě." pohladil mě po hrudi a políbil na krk. Já jenom dál zatínala pěsti a snažila se to vydržet.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

    "Zapněte si prosím pásy, budeme přistávat." hlásili v letadle. Poslušně jsem si ho zapnula a koukla z okýnka. Bylo však vidět jen bílo. "Kde to jsme?"zeptala jsem se skrz zaťaté zuby Elzara.
"Tam, kde nás snad nebudou hledat. V Grónsku."
Vykoukla jsem zpět z okénka. To teď vysvětlovalo tu bílou barvu. Byl to sníh.
    Elzar začal hrabat v tažce. Nejspíš v ní něco hledal. "Tady máš," vytáhl z tašky bundu. "Jinak bychom byli nápadní. To co máš na sobě," přejel mě pohledem a olízl si ret. "NO myslím, že se to do zimy moc nehodí." Vzala jsem si od něj bundu. Výjimečně měl pravdu. Moje boty na podpatku, úzké tmavé rifle, bíle tričko s výstřihem do vé a černá vestička se opravdu moc do téhle zimy nehodily. Navlékla jsem si bundu a zapnula zip.
    "Vítejte v Grónsku," začala letuška. "Můžete si odepnout pásy a postupně se přesouvat k východu. A prosím netlačte se. Vaše zavazadla si vyzvedněte v hale. Pěkný zbytek dne," zakončila svůj výklad a usmála se. Neochotně jsem se postavila, vzala svoji tašku a pomalu šla k východu. Tak teď už to začíná doopravdy. Můj nový život opravdové upírky. Povzdychla jsem si a vylezla ven. Bylo tady nádherně. Vysoké bíle zasněžené hory, mořská voda co omývá kameny na břehu. Asi bych si ten pohled užívala, ale bránila mi v tom Elzarova přítomnost. Škoda, že tu nemohu být s Jasperem. Povzdychla jsem si znovu a zamířila k letištní hale.
"Kam máš tak na spěch? Tudy nejdeme," chytil mě za ruku. "Naše cesta vede támhle," ukázal do vysokých zasněžených hor. Pouze jsem pokrčila rameny a vydala se za ním.
"Doufám, že už máš žízeň, cítím šťavnaté lidi," uchichtl se a zabočil na zasněženou cestu. Sakriš ne. Věděla jsem, že na lov určitě přijde, ale ne tak brzy. Já nedokážu zabít nevinného člověka jen proto, abych ukojila svou žízeň. Tohle bude opravdu těžká zkouška.   
  


4.kapitola- Miluji tě, ale musím jít

11. září 2010 v 16:12 | Verisssek |  4.kapitola- Miluji tě, ale musím jít
Tak a je tu další kapitolka z povídky Proč zrovna my?. A přiznám se vám, že bych sebe sama za to co  píšu občas uškrtila. :D Chudák Alice :( A ten hnusnej slizkej neznámej upír alias Elzar de Cavier mě docela dost začíná rozčilovat. Ale ještě holt pár kapitolek bude prudit :D NO nic napište pls moc svůj názor na kapitolku do komentů. A i nějakou tu kritiku.,.!!:D pls pls :D
PS: ihned ted se vrhám na další kapitolku, takže by se tu měla už zítra snad objevit :) :D TEda pokud ze sebe něco vymáčknu :D

4.kapitola
Miluji tě, ale musím jít

    Když jsme přišli domů, ihned jsem zamířila do svého pokoje a zamkla za sebou dveře. Měla jsem štěstí, Edward byl u Belly doma. "Hlavně nesmím být příliš rozladěná." šeptala jsem si tiše. Ale nemyslím, že se na mě teď bude Jasper příliš soustředit. Zrovna se popichují s Ementem. To ho zaměstná dostatečně.
    Přešla jsem ke krbu, z krbové římsi si vzala dopis a posadila se do křesla. Byla jsem strašně nervózní a začali se mi klepat ruce. pomalu jsem otevřela dopis a začala číst.
    Milá , malá, krásná, roztomilá Alice, mám pro tebe menší návrh. Co třeba schůzka? Dnes o půlnoci na louce, na které jsem měl čest s tím tvým otravným, slabým upírem Jasperem. Chtěl jsem ho tam původně zabít, ale řekl jsem si, že by tě to hodně ranilo. A navíc taky teď zapadá do mých plánů. Proto jsem to vymyslel jinak. Odejdi semnou a já ho nechám žít. Miluji tě a budeš semnou mít stokrát lepší život než s nimi. Nebudu tě nutit pít zvířecí krev a chodit do školy. Nebudu tě nutit žít jako normální člověk. Konečně budeš to co doopravdy jsi. Moje upírka Alice. Čekám na tebe dnes o půlnoci na té louce. Nikomu neříkej kam jdeš a ani jim nic nenaznačuj. Jinak to pro něj nedopadne dobře.
                                                                                   Tvůj neznámý upír Elzar de Cavier
                                                                                   PS: Miluji tě..!!
    "To snad ne." dočetla jsem dopis. Kdybych teď byla člověk, tak bych si asi vyplakala oči. Miluje mě? Miluje? Copak takovéhle monstrum může milovat? A i kdyby, tak by mi neudělal tohle. Budu muset opustit Jaspera jinak zemře a vím, že on je toho schopen. Má opravdu velmi velkou sílu a staleté zkušenosti. Sakra, proč zrovna my? Roztrhala jsem vztekle dopis na kousky a vhodila ho do ohně. Jasper musí žít. Nedovolím, aby ho zabil. To ani náhodu. To raději přijmu svou podstatu upíra a půjdu s ním. Na to ho moc miluji, abych ho ohrozila. Vložila jsem obličej do dlaní a začala přemýšlet o plánu jak odsud zmizet. Dnes o půlnoci už budu žít nový život.
    Po chvilce jsem se vzpamatovala a začala myslet jasněji. Koukla jsem se do budoucnosti na obě varianty mého rozhodnutí. Jestli bych o půlnoci neodešla….. No to vidění prostě bylo strašné, raději už jsem na něj nechtěla vzpomínat. V druhé variantě mého rozhodnutí jsem se sice stala monstrem, ale alespoň žil Jasper, což mluvilo za vše. Dnes o půlnoci tam jdu!
Zabalila jsem do malého batohu pár nezbytných věcí a pak ze stolu vyhrabala papír a tužku a napsala stručný vzkaz pro Jaspera. Miluji tě, ale musím jít. Promiň. Přehnula jsem ho, nadepsala Pro moji lásku a položila na krbovou římsu. Tahle chvíle mi rvala srdce na milion malých
kousků, ale prostě jsem to musela udělat. Vyskočila jsem z okna rozeběhla se na tu louku.

Meskada

9. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  Videa
Trailer na film Meskada, ve kterém hraje Kellan Lutz.


Kellan Lutz photo

9. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  Twilight saga


Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Rozhovor s Kellanem

8. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  Twilight saga-ss
TAdy je odkaz na rozhovor s Kellanem v češtině. Doporučuju přečíst...:)

http://www.kellanlutzonline.com/kellan/exclusive-interview-for-kellanlutzonlinecom-czech/

Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Tapety na PC Alice a Jasper

8. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  Na téma










zdroj: www.osobnosti.cz

Kellan a Ashlley

8. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  Twilight saga
imagebam.com imagebam.com imagebam.com

imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Ashley - fotky pro ruský časopis

7. září 2010 v 7:00 | Verisssek |  Twilight saga


001.jpg
134 views
002.jpg
128 views
003.jpg
160 views
004.jpg
125 views
005.jpg
117 views
006.jpg
129 views
007.jpg
139 views
008.jpg
159 views
009.jpg
77 views
010.jpg
105 views
011.jpg
147 views
012.jpg
155 views
013.jpg
150 views
014.jpg
115 views
015.jpg




Kam dál